souvislý příd. takový, jehož jednotlivé části souvisí (ve význ. 2, 1); nepřerušený, nepřerušovaný, plynulý, spojitý: s-á čára, plocha; s-á pevnina; – s-á řeč; pronést několik s-ch slov; → přísl. -visle: s. pokrytá plocha; s. vypravovat; s. osídlené území; → podst. -vislost v. t.