spád, -u m. (6. j. -u) 1. postupné svažování, klesání něj. roviny, povrchu něčeho; místo takto se svažující, místo spádu: s. podlahy v prádelně; s. trati; řeka má malý, velký s.; s. údolí; s. silnice; s. potrubí; – povlovný, prudký s. 2. odb. výškový rozdíl mezi dvěma úrovněmi: vod. stav. rozdíl hladin nad vzdouvací stavbou a pod ní: s. vodního díla; tech. rozdíl výšek horní a spodní vody: s. turbíny; s. vodní elektrárny; fyz. úbytek fyz. veličiny na jednotku vzdálenosti: s. teplotní, teploty; tlakový s.; elektr. s. napětí úbytek 3. (rychlý) postup 1, průběh 1: s. událostí; dramatický s. hry, zápasu; jednání mělo prudký s.; rychlý s. boje 4. rytmický a melodický sled řeči ap.: zrychlený s. jeho řeči; hladký s. verše; naslouchal hudebnímu spádu jejího hlasu 5. poněk. zast. a ob. mít s. (někam) mít sklon něj. směrem, chodit (jako do něj. střediska ap.): místa, kam mívali největší s. (Jir.); nemít tam s. nechodívat v tu stranu; měli s. spíše ku Praze než k Brnu (vztah, sklon); ekon. tendence místních i okolních obyvatel používat občanského vybavení něj. města ap. 6. zprav. mn. spády ob. expr. tajné snažení, zájmy, záliby, nečestné záměry; pikle, pletky 2, pletichy 1, machinace, machle 1: klukovské spády; mít tajné milostné spády; překazit někomu jeho spády; nevím, jaké má spády kam chodí, jaké má záměry, co zamýšlí; personál o tajemném spádu pana rady věděl (Her.); mysl. stopní dráha, po kt. pravidelně prochází škodná 7. řidč. padání (ve význ. 1): kamenů s. (Vrchl.); s. deště (Vrchl.); těl. přímý přechod z vyššího podporu do nižšího n. do visu 8. zast. a nář. suchý stromek na čihadle: (v trávníku) stromy zaražené jako "spády" (Jir.)