spáliti dok. (3. mn. -í, rozk. -pal) 1. (co, koho) ohněm n. velkým žárem zničit: s. starou korespondenci (v kamnech); zakázané knihy byly spáleny na hranici; bleskem spálený strom sežehnutý; dej pozor, ať ty řízky, buchty ap. nespálíš; s. něco na uhel; poněk. řidč. spálená ves vypálená; byl spálen mistr Jan (zast., Vrchl.) upálen; chce se dát s. zpopelnit; mít záda spálená od slunce přespříliš opálená; přen. oči spálené strachem (K. Schulz); srdce spálená hříchem (Vanč.); ♦ s. za sebou (všechny) mosty znemožnit si návrat, nápravu, smír 2. (co) nechat ohněm strávit, pálením (ve význ. 6) spotřebovat; propálit 3: za zimu spálili hodně dříví a uhlí; hovor. spálili jsme přes sto kilowattů (elektrického proudu) 3. (co) ohněm n. žárem poranit, poškodit; popálit 1: s. si prst o kamna; s. si (horkou polévkou) jazyk; ♦ s. si prsty (zast. též hubu Havl., Tyl) zasáhnout do něčeho, a tím si způsobit nepříjemnost, utrpět škodu; s. si křídla být postižen, mít neúspěch 4. (co) zničit n. poranit, poškodit podobně jako žárem: mráz spálil květy ožehl (ve význ. 3), sežehl (ve význ. 3); dusivé plyny spálily vegetaci; s. si žíravinou kůži popálit; ♦ mráz kopřivu nespálí (pořek.); — spáliti se dok. 1. (o věci) být ohněm n. velkým žárem zničen: pečeně se spálila (na uhel); elektr. spálená pojistka; spálené vinutí 2. (oč; ~) poranit se (bezděčně) ohněm n. žárem o něco, co pálí: s. se o rozžhavený plát; sáhla na něco horkého a spálila se; s. se o kopřivu 3. expr. neopatrným jednáním si způsobit nepříjemnost, utrpět škodu: troufá si, ale jen aby se nespálil!; – nechtěl se do toho plést, poněvadž by se mohl s.; člověk se spálí jen jednou; — ned. spalovati, s. se