spár I (zast. ob. špár), -u m. 1. kniž. (u dravých ptáků a šelem) dráp 1; prst s drápem; pařát 1: ostré spáry jestřába; zatnout spáry do kořisti; držet, mít, někoho ve spárech, přen. expr. v moci; přen. expr. padnout, dostat se někomu do spárů do něčí moci; uniknout z něčích spárů z něčí moci; lví s.; tvář, již rozryl času s. (Čech) ničivý vliv; s. strachu (M. Han.); (bolest) spáry své vrývala do srdce (Jir.); publ. s. imperialismu (Tvorba) uchvatitelství; zhrub. chromnoucí spáry prsty, ruce, pařáty (ve význ. 2) 2. ob. řidč. pazneht 1: voli bučí a tlukou špáry o zem (Kosm.); → zdrob. spárek v. t.