spěch, -u m. snaha o rychlé tempo pohybu n. něj. činnosti vůbec vynucená nedostatkem času; spěchání, chvat I, shon 1, kvap, ruch 1: denní shon a s.; horečný, nervózní, hysterický (K. Čap.) s. hon; se spěchem něco dělat; říci ve spěchu; pro samý s. ani nejedl; nastal shon a s.; mít velký s. mít napilno; jen žádný s., jaképak spěchy! nespěchejte, není třeba spěchat; cválat divým spěchem (Hál.); v. též spěchem