spěchati ned. pospíchat 1. (zast. a nář. spíchati) (~;kam) rychle, ve spěchu jít n. pohybovat se vůbec; chvátat 1: nezdržuj ho, spěchá; kam spěcháš?; s. do práce, do školy, na vlak, domů; spíchala do kuchyně (Kosm.); spěchá za děvčetem; s. za obchodem; s. někomu na pomoc; přen. čas spěchá kvapí; bouře spěchala od hor k horám (R. Svob.) hnala se 2. (zast. a nář. též spíchati) (s čím; ~; s inf.) rychle něco dělat, mít naspěch s něčím; chvátat 2: s. s úklidem; s. vykonat rozkaz; spěchám vám vyjádřit, spěchám, abych vám vyjádřil svou soustrast (zdvořilostní obrat); rodiče spíchají (vdát dceru) (Merh.) 3. (na koho) naléhat na někoho, aby něco urychleně vykonal; (nač) naléhat na vykonání něčeho; naléhat 2: průvodčí spěchal na cestující, aby vystoupili; spěchal na ni, aby už šla doléhal; – s. na uzavření smlouvy, na podpis 4. vyžadovat, potřebovat rychlé provedení, vyřízení: ten dopis spěchá je ho třeba rychle, brzo napsat, odeslat; to nespěchá je na to dost času; hovor. ty šaty spěchají je třeba je rychle ušít ○ předp. do-, od-, pře- se, při-, roz- se, u- se, vy-, za-; → nás. spěchávati (o) bez předp.