spěti ned. (3. mn. -ějí, rozk. -ěj, zast. řidč. pospěj, bud. zast. řidč. pospěji (vedle budu spět), min. spěl, podst. spění, přech. přít. spěje) kniž. 1. (~; kam) pohybovat se 1 (zprav. rychle, spěšně): spěj, krátký čas je (Vrchl.) spěchej; tryskem s. na koních; hbitým tempem spěl po řece dolů; mé písně k tobě spěly (Pfleg.) letěly 2. (k čemu) vývojově postupovat; směřovat 3 (k něj. mezi, změně): spěl k zakončení projevu; válka spěla ke konci chýlila se, schylovala se; události spěly k vyvrcholení; vývoj spěje kupředu; s. k záhubě; kam to spějete?; neos. spělo k večeru (Svob.) 3. (o čase) plynout 3, míjet 1, ubíhat, utíkat, uplývat: roky rychle spěly (Sova) *4. (urychleně) usilovat, snažit se: jej (čas), umělci, v svá díla sevřít spějte (Vrchl.); všecko spěje dobývat vavřínů (Lit. l.) ○ předp. do-, vy-; prospěti, přispěti, uspěti