spřáhnouti dok. (min. -hl, trp. spřažen, řidč. spřežen, přech. min. -hnuv) 1. (koho, co) spojit, zapřáhnout do páru, k sobě: s. koně s volem; rozkázal s. dva koně (Vanč.); měli jsme čtyři koně, vedle sebe spřežené (Něm.) připřažené 2. kniž. (co) spojit vůbec: všechno, co se dalo s tím slovem s. v souvislost (V. Mrš.); zast. s. ruce nad hlavou (Wint.); život svůj spřáhla s takovým medvědem (Staš.); tech. spojit pro společnou práci: spřažené motory, jeřáby; spřažené čelisti brzd; spřažené nápravy lokomotivy; spřažený pohon; elektr. spřažené transformátory, obvody; stav. spřažená konstrukce složená z částí, kt. jsou z různých materiálů (např. z oceli a železobetonu); žel. spojit spřáhlem; fyz. spřažení vazba: pevné, těsné s.; — spřáhnout se dok. hovor. (s kým) spojit se k něčemu nekalému; spolčit se: ti dva se spřáhli proti mně; velkostatkáři spřažení s imperialisty (Lit. nov.)