spasení, -í s. 1. (v náb. pojetí) umožnění věčného života; spása 1: církev učila, že jen v církvi je s. (Z. Nej.); věnoval s. duše její nejhorlivější péči (Čech); dojít s. 2. řidč. poněk. zast. záchrana (vůbec), spása 2: museli s. na outěku hledati (Tyl); uvítal jeho slova jako s.; z lidu přijde s. (Tyl); — v. též spasiti, s. se