spasitel, -e m. 1. (ps. též Spasitel) náb. Kristus, kt. podle bibl. tradice a křesťanské víry umožnil svou smrtí na kříži lidem spasení, Vykupitel: obraz s-e; narození S-e; poněk. zast. expr. můj ty s-i, i ty můj s-i (Něm. aj.) (zvolání vyjadřující hnutí mysli) 2. kniž. (též spasitelka, -y, *spasitelkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, Klicp., ž.) kdo přináší spásu (ve význ. 2); zachránce, vysvoboditel: vidět v někom svého s-e; uvítat někoho jako s-e; s. národa