spasiti dok. (3. mn. -í, rozk. spas, trp. -sen) (koho, co) 1. (v náb. pojetí) umožnit někomu spasení 1: církev učila, že kdo není v církvi, nemůže být spasen (Z. Nej.); můžeme skrze dobré skutky tak dobře spaseni býti jako skrze víru (Havl.); Kristus spasil lidstvo svým utrpením (John) vykoupil; zast. expr. spaste duši (Klicp., Jir. aj.), spas duši, Kriste Ježíši (Erb.) (výraz úzkosti, strachu) 2. kniž. zachránit (od záhuby, z nebezpečí, z neštěstí): chtěl s. národ (Tyl); spasím tě od záhuby (Staš.); jen když bude spasena od toho muže (Zey.) vysvobozena 3. ob., expr. prospět 1 (čemu, komu): to už tě nespasí, učit se v poslední chvíli; těch několik korun (kroků, minut ap.) už tě nespasí nepomůže ti; tohle tě nespasí nepomůže ti to; chtít s. poesii pomocí vědy (Vrchl.); — spasiti se dok. kniž. zachránit se (od záhuby, z nebezpečí): s. se útěkem (před nepřítelem); spas se, kdo můžeš!