spatřovati (†spatřívati Svět.) ned. poněk. kniž. vidět 1. k spatřiti: s. před sebou pásmo hor; ♦ s. světlo světa (Rais) rodit se; – zř. spatřujem se zase (Čech) shledáváme se; – s. u zpěváka pokrok; v jeho slovech spatřoval ješitnost 2. (co, koho v čem, v kom) pokládat 3, považovat 1 (co, koho zač): s. v něčem svůj úkol, úspěch; nespatřovat v tom porušení zákona; s. východisko v revoluci; s. ve veliteli zachránce