specifický příd. (z lat.) příznačný pro něco, někoho, vlastní něčemu, někomu; osobitý 1, zvláštní: s-é vlastnosti; s. zápach koží (Sova) charakteristický; s. lék při katarech dýchacích cest; s. způsob života (Čap.) svérázný; s-á povaha básnického jazyka (Muk.); odb. měrný 2: fyz. s-á váha; s-á hmota; s. objem; s-é teplo; elektr. s. odpor; tech. s. tlak; s. výkon (stroje); obch. s-é clo stanovené peněžitou částkou za jednotku, množství (za 1 kus, 1 t ap.); med. s-é nemoci, záněty s typickými příznaky a průběhem (např. tuberkulóza, revmatismus, syfilis); → přísl. specificky: výchova s. ruská (Z. Nej.); malíř s. české přírody (Vrchl.); – s. těžké kapaliny; → podst. specifičnost, -i ž.: s. umění