spirála, -y ž. (z lat.) 1. křivka v podobě závitu vinoucí se kolem jednoho bodu v rovině n. postupující podél osy v prostoru: kreslit s-u; s. hoblin, jablečných slupek; – s. schodiště; dým stoupal ve s-e nahoru; přen. dějiny lidstva jdou s-ou dopředu (Mach.); myšlenkové s-y (Vrba); geom. rovinná křivka, kt. má nekonečný počet závitů vinoucích se kolem daného bodu 2. to, co nějak připomíná spirálu, šroubovici: elektr. topná s. spiralizované žhavicí vlákno; tech. řidč. s. čerpadla, turbíny spirální skříň; biol. řidč. šroubovice; bot. genetická s. myšlená šroubovice na stonku rostliny spojující postupně místa, kde vyrůstají listy; let. let, zprav. sestupný, ve tvaru šroubovice: s. pravá, levá; strmá s.; → zdrob. spirálka, -y ž.; příd. spirálkový; — spirálový, spirální, spirálný v. t.