splatiti dok. (3. mn. -í, trp. -cen) 1. (co) (po částkách, zprav. v určených lhůtách n. zcela) zaplatit: s. dluh, půjčku; do roka všechno s. 2. poněk. zast. (co komu) oplatit, odplatit: s. někomu urážku, prokázanou službu; s. návštěvu (R. Svob.); však my jim to po čertech splatíme (Třeb.) *3. (komu, koho, 4. p., Uh.) vyplatit: ptá se ženich otce, mnoho-li jí (děvčeti jako věno) splatí? (Heyd.); — ned. spláceti