splav, -u m. (6. j. -u) 1. pevný jez: s. na řece; řeka padala přes s.; peníze by se hrnuly jako po splavu (Něm.) rychle; přen. s. času hučí (Šal.); spustil s. (Kosm.) (čast. stavidla) své výmluvnosti počal překotně mluvit 2. proud vody spadající přes toto zařízení: hučení splavu; přen. s. nakadeřených vlasů (Boj.), světla proud a s. (Vrchl.) 3. co připomíná splav: anat. dutina, záhyb, sinus: mozkový s. rozšířená žíla v dutině lebeční naplněná krví, sinus mozkový; žilní splavy nitrolební odvádějící krev z mozku; srdeční s. část předsíně srdeční, sinus srdeční; cukr. řepný s. zařízení k dopravě řepy vodou; horn. zařízení k rozdružování jemnozrnného materiálu (uhlí, rudy ap.) ve vodním n. vzduchovém proudu: pevný, nárazný s.; vodní, vzduchový s.; → zdrob. splávek v. t.