splniti dok. (3. mn. -í) (co) uvést ve skutek; uskutečnit, vykonat, provést 4: s. plán, normu; s. úkol, závazek; s. slib dostát mu; s. slovo dodržet; splním, co jsem řekl; s. rozkaz, usnesení; s. přání vyplnit; s. všechny předpoklady pro přijetí; s. formality vyhovět jim; kniha splnila očekávání; ♦ s. něco do poslední písmeny, do (posledního) písmene; práv. splnění závazku (právní povinnosti, dluhu) právní úkon, jímž dlužník poskytuje věřiteli to, co je předmětem závazku, s úmyslem učinit tomu zadost, soluce; — splniti se dok. stát se skutkem; uskutečnit se, vyplnit se: splnila se touha, obava; nesplnil se ani jediný předpoklad; — ned. splňovati, s. se