spořiti ned. (3. mn. -í) (z něm.) 1. (~; co, nač, pro koho; na kom, čem) šetřit: spořili, jak mohli; s. každou korunu; spořil si na dovolenou; s. pro děti; – s. na dětech; s. na palivu; peněž. podnikové, školní spoření 2. (co, čím, s čím, *čeho) málo vydávat, málo spotřebovávat; šetřit: s. potraviny; s. vodou; s. energií; s. s místem; zř. má se s. slov, nikoli peněz (Ner.) ○ předp. na-, na- se, při-, u-, za- si; → nás. spořívati (o) bez předp.