spojení, -í s. 1. zprav. odb. to, co vznikne v místě, kde jsou části, věci spojeny (ve význ. 1, 3); způsob, jakým se to stane: vytvořit, zrušit s.; tech. s. na péro a na drážku, na rybinu spoj 1; pevné, pohyblivé, rozebíratelné s. (součástí); elektr. s. se zemí uzemnění; s. vedle sebe; s. za sebou; krátké s. zkrat; horn. větrné s. propojení důlních prostor sítí větracích chodeb; fyziol. podmíněné, nepodmíněné (nervové) s. podklad podmíněného, nepodmíněného reflexu; jaz. souřadné, podřadné s. vět; bezespoječné s. slov, vět asyndeton; stupňovací s. větných členů, vět 2. styk mezi dvěma vzdálenými místy n. účastníky umožňovaný zvláštními prostředky (zvl. veřejnou dopravou osob i zpráv): rekreační oblast má dobré s. s městem; rádio a telefon umožňují i obyvatelům samot s. se světem; železniční, autobusové s.; stihnout včas s. přípoj; čekat na (meziměstské) s. s Brnem 3. vztah, souvislost 1, spojitost 2: odkrýt s. mezi oběma událostmi; pátrat, v jakém s. jsou zatčení i s jinými krádežemi; ve s. s atentátem byly prováděny domovní prohlídky 4. (vzájemný) styk, kontakt: být v osobním s. s členy výboru; závod navázal nové obchodní s.; být s někým v písemném s.; s. herce s diváky; s. teorie s praxí; publ. s. strany s masami 5. řidč. svazek (spojenecký, řidč. manželský): pevné s. se SSSR spojenectví; – první doby s. (Hilb.) manželství; z toho s. narodil se knížeti syn (Vanč.) 6. celek tvořený dvěma n. několika (spojenými) členy: jaz. volné, těsné, typické s.; ustálené s.; frazeologické, vazebné s.; elektr. zásuvkové s. zásuvka a vidlice; — v. též spojiti, s. se