spojený příd. 1. takový, kt. byl spojen v souvislý celek: fyz. s-é nádoby v kt. může kapalina volně protékat z jedné do druhé, přičemž vystupuje všude stejně vysoko; šach. s-í pěšci kt. stojí v řadě vedle sebe a mohou se vzájemně krýt 2. takový, kt. byl spojen, sloučen n. kt. se spojil v jednotný celek, v jednotu: s-mi silami dosáhli cíle; S-é státy americké USA; S-é státy mexické; S-é království Velké Británie a Severního Irska Velká Británie; Organizace s-ch národů mezinárodní organizace států zřízená po 2. světové válce za účelem zachování míru a bezpečnosti (zkr. OSN); → přísl. spojeně řidč. poněk. zast.: s. vzdorovat nátlaku (Právo l.) společně; s. s těmito představami (Svob.) v souvislosti; → podst. spojenost, -i ž. řidč. poněk. zast.: organická s. (Havl.); — v. též spojiti, s. se