spojenec, -nce m. (spojenkyně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, řidč. spojenka, -y ž.) kdo se s někým spojuje k vzájemné podpoře (proti společnému nepříteli, odpůrci n. k dosažení něj. cíle vůbec): věrolomnost s-ů předmnichovské republiky; rolnictvo je s-em dělnické třídy; dobrý obchodní s.; mít v někom s-e; přen. naším s-em je čas; noc byla s-em partyzánů; hist. Spojenci seskupení Anglie, Francie, Ruska a pak i Itálie v 1. světové válce, Dohoda, Čtyřdohoda; seskupení států v čele s SSSR, USA a Velkou Británií v 2. světové válce, státy protifašistické koalice; → expr. zdrob. spojeneček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): slabý s. (Bran.)