spojitý příd. souvislý, nepřerušovaný, nepřetržitý, plynulý: s-á řada; s-é ústrojí hospodářské činnosti (Staš.); bot. s. areál; fyz. s-á spektra v nichž je plynulý přechod od jednoho barevného druhu světla ke druhému; s-é prostředí kontinuum; s-é nádoby spojené, přen. vzájemně závislé, souvislé jevy vůbec; stav. s-é komory skupina těsně spojených plavebních komor k překonání velkých spádů na řece; s-é nosníky mající více než dvě podpory; hut. s-á (válcovací) trať skládající se z několika stolic, kterými plynule prochází válcovaný materiál, kontinuální; mat. s-á funkce nepřetržitá, probíhající v celém intervalu; geom. s-á křivka; těsn. s-é krácení při kt. se slovo nepřerušuje; jaz. řidč. s-á přechodníková vazba vyjadřující děj, kt. má s dějem hlavním stejný podmět; → přísl. spojitě: spektrum hvězdy se s. mění (Slouka); → podst. spojitost v. t.; — v. též nespojitý