spojnice, -e ž. co něco spojuje, vytváří spojení 2 mezi dvěma body, částmi ap.: odbočení na hlavní s-i (dopravní) spojku; geom. s. dvou bodů úsečka jimi ohraničená n. přímka jimi jdoucí; žel. táhlo spojující čepy dvou klik; spojovací tyč; elektr. vodič spojující svorky různých prvků elektrického obvodu; → zdrob. spojnička, -y ž.