spokojenost

, -i ž. stav uspokojení, klidu: s. s vykonanou prací; žít v s-i; pracovat k úplné s-i, k všeobecné s…

spokojený

příd. (v přísudku a v doplňku též tvary jmenné spokojen, -a,...) pociťující, mající uspokojení, libo…