spolknouti dok. (min. -kl, trp. -knut) 1. (co, koho) vpravit z úst do žaludku; pozřít II, polknout 1, pohltit, zhltnout: hltavě s. velké sousto; s. sliny; s. trpké sousto, hořkou pilulku, přen. snést nepříjemnosti; divoce se na mne podíval, jako by mne chtěl s. (Stroup.) 2. expr. (co) rychle pojíst; zhltnout: něco spolkl a hned pracoval dál; jen co si spolknu něco k snídani 3. expr. (co, koho) pohltit, polknout 2, spotřebovat: plameny spolkly kus domu; chtěli by s. celý svět; nemoc spolkla všechny úspory; autobus spolkl všechny čekající 4. expr. (co) ponechat si pro sebe; nevyslovit, zatajit: spolkl ostrá slova odpovědi; chtěl jsem něco říci, ale spolkl jsem to raději jsem neřekl; zapomněl jsem 5. expr. (co) strpět, snést 5, vytrpět: musel v životě leccos s.; spolkl i tuto urážku; museli s. všechno, co jim nařídili bez odmluvy vykonat