spoluviník (dř. ps. -vinník), -a m. (spoluvinice, -e ž.) kdo má účast na (společné) vině: domnělý s.; prozradit, zatknout s-ice; s. zločinu; práv. osoba, kt. se dopustila součinnosti v trestném činu jiného; *spoluvinický příd.: s-é mlčení tisku (Šal.); → podst. *spoluvinickost (Šal.), -i ž., *spoluvinictví, -í s. spoluvina: režisérství se dnes stává snobskou hrou za s-í přečetných snobů (Šal.); — v. též souviník