spona, -y ž. 1. pomůcka sloužící k spínání: opasek s lesklou sponou; brašna se zavírá na dvě spony; vlasy sevřené sponou sponkou; stav. s. trubkového lešení 2. odb. co vůbec slouží ke spojování něčeho: těsn. pomocný znak užívaný ke spojení dvou znaků; jaz. sloveso být, bývat ap. spojující jméno v přísudku s podmětem (např. byl nemocen), kopula; log. část věty vyjadřující kategorický soud a uvádějící subjekt a predikát do vzájemného vztahu, kopula; anat. s. stydká symfýza; hud. svorka *3. spojovací kování, kovová závora, závěs: železná s. a visací zámek (Ner.); truhla s-mi ke zdi přidělaná (Svět.); → zdrob. sponka v.