sporý příd. (2. st. -řejší) 1. fyzicky zdatný, statný, ale přitom nevelký: stařík byl malý, ale s.; hubený, kostnatý, ale s.; s. chlapec; s-á postava 2. poněk. zast. velmi obsažný, mnoho poskytující; vydatný, hojný 2: musel žádati o rychlou a s-ou pomoc (Pal.); šlachovité tělo mluvilo o s-é síle (Vrba); s. déšť naplnil velký rybník; s-á úroda zlátla 3. (podle něm.) kniž. velmi slabý, chabý, nápadně řídký; nevydatný, nečetný, nemnohý: s. výkon; s-é úspory; s-é vlasy; s-é vzpomínky z útlého dětství; s-é zprávy kronikářů; s-á slova uznání; s-é chvilky klidu 4. (podle něm.) řidč. kniž. šetrný, spořivý: proklet budiž, kdo s. je v lásce (Ner.); byl s. na slovo skoupý; → přísl. spoře (nář. sporo Vrba, Baar); → podst. sporost, -i ž.