sporný příd. 1. mající něj. vztah ke sporu (ve význ. 1, 2); jsoucí předmětem sporu (ve význ. 1, 2): s-á skutečnost; s. bod jednání; s-é strany jsoucí ve sporu, vedoucí spor; – s-á pohraniční oblast; práv. s-é jednání; s-á věc o kt. se vede spor 2. jsoucí v rozporu, vzájemně si odporující: s-é prvky ve zprávách; s-é body ve svědecké výpovědi 3. přesně nezjištěný; nejistý 1, nezaručený, pochybný 1, problematický: s-á historická data; s. výsledek pokusu; s-á pravdivost zpráv; s. případ diskusní; je s-é, kdo je odpovědný; úč. s-á pohledávka kt. je předmětem sporu (ve význ. 3); → přísl. k 2 *sporně (Naše d.); → podst. spornost, -i ž.; — v. též nesporný