spouštěti ned. (3. mn. -ějí) k spustiti: s. sudy do sklepa pouštět; s. kotvy; s. vlajku; s. oponu; s. ruce do klína, hlavu na prsa; s. mrtvého do hrobu; s. víčka zavírat; – s. motor, přístroj; – pero špatně spouští; dobře spouštějící dojnice; – s. kmeny po vodě; po vodě spouští kytici (V. Mrš.); s. loď na vodu; s. draka (Něm.) pouštět; – nespouštěl z obrazu pohled stále na něj pohlížel; nespouštěl ho ze zřetele měl ho v patrnosti; nespouští to z mysli nezapomíná na to; – poněk. zast. stromy spouštějí listy ztrácejí; nespouštěl ruku z pažby; – ob. s. pláč; s. zpěv; hudba spouští fanfáry; malý křikloun znovu spouštěl začínal křičet; expr. s. hrůzu, hromobití na někoho; rád spouštěl na děti německy; – zast. a nář. z taxy tištěné jim někdy polovici spouští (Koll.) slevuje; já už spouštím dvě zlatky (V. Mrš.); geom. s. kolmici z bodu; horn. s. strop; piv. s. mladinu spílat; s. mladé pivo sudovat; — spouštěti se ned. k spustiti se: horolezci se spouštějí se skály; pavouk se spouští; potápěč se spouští do hlubin; dravec se spouští na kořist; chodci se opatrně spouštěli po strmé stráni; přen. kniž. noc se spouští na kraj snáší se; – často se mu spouštěla krev z nosu; řidč. spouští se bouře začíná; proudy deště se spouštěly do zahrad; – poněk. zast. nespouštěla se daleko od stavení (Jir.) nepouštěla se; s. se břehu; nespouštěl se svého řemesla; nespouštějme se myšlénky na velké divadlo (Ner.); – řidč. s. se opory, zábradlí; – ob. opíjí se a spouští se stále víc; spouští se s nejhoršími individui; – řidč. zast. do dlouhých řečí se ale nespouštěla (Ner.) nepouštěla se; nespouštěl se do spolků (Šmil.); – řidč. dítě se už spouští začíná chodit; přen. do krajností nemohl se rázem s. (Lier); – zast. a nář. na líbezná slova se nespouštěj (Čel.) nespoléhej se; → nás. spouštívati, spouštívati se