správa, -y ž. 1. vedení, řízení (něj. věci, záležitosti); úřad, orgán, osoby vykonávající takové řízení, pečující o něco: účast dělníků na správě závodu; přecházet do veřejné správy; státní s.; jmění dítěte je ve správě matky opatrovnictví; – lidová s. národní (dočasně i akční) výbory všech stupňů; s. školy; s. Národního divadla; vojenská, železniční, městská s.; domovní s.; lesní s.; s. státních statků; práv. nevěrná s.; (dř.) vnucená s.; veř. spr. národní s. úředně stanovené vedení podniků po převzetí státem; hlavní s. (dř.) řídící orgán ministerstev n. ústředních úřadů; berní s. (dř.) úřad předpisující daně; politická s. (dř.) úsek státní správy vykonávané centralisticky organizovanými úřady; círk. duchovní s. úřad zabývající se duchovními a církevními záležitostmi při urč. kostele; zast. hudební sbor pod správou učitele... (Pfleg.) řízený učitelem; část obležených pod správou setníka (Choch.) pod velením 2. napravení, napravování, odstranění, odstraňování chyb, vad, nedostatků, uvedení, uvádění něčeho poškozeného do bývalého stavu; oprava 1, správka: mít boty ve správě; dát auto do správy 3. zast. a nář. pořízení 1, pojednání, pořádek 1: není s nimi (vojáky) žádné správy (Jir.); – a to by byla s.! (Rais) 4. zast. náb. s. boží zpověď a přijímání: jít ke správě boží (Jir.); — v. též správka; — rozl. od zpráva