spratek, -tka m. (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích) hanl. malý tvor, zprav. dítě n. člověk malé postavy; též nadávka: nevychovaný s.; nedomrlý s. (K. Čap.); zlodějský s. (Vanč.); hleď zmizet, spratku jeden (Klička); ženský s. s tupým vysměvavým nosíkem (Herrm.) výrostek; → expr. zdrob. sprateček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích); — spratek, -tku m. (6. mn. -tcích) kůže z nedonošeného zvířete, zvl. telete n. jehněte; zmetek: telecí s. (Čap.-Ch.); jehněčí kůže nebo s. (Wint.); mysl. surová kožka drobných savců a ptáků