spravedlivý příd. 1. (ke komu) mající smysl pro nestranné hodnocení někoho, něčeho, zejm. práv druhého: s. člověk, soudce; s-á porota; s. panovník; být s. i k protivníkům; s-á hospodyně (Leg.) poctivá, pořádná; věrná a s-á děvčica (nář., Mrš.) poctivá, počestná; poněk. zast. ve zvolání s-é nebe!; ♦ spát, usnout spánkem s-ch pevně, tvrdě 2. shodující se se zásadami spravedlnosti (ve význ. 1): budování s-ého světa; ideál státu absolutně s-ého (Z. Nej.); s. boj, soud 3. oprávněný 2, správný 1, zasloužený: s-é hodnocení práce; s-é mzdy patřičné, přiměřené; s-é rozhořčení; s-é námitky (Olb.) odůvodněné, vhodné; zast. s-á nedůvěra (Tyl); s-á pochybnost (Šaf.) důvodná 4. poněk. zast. takový, jaký má být, vyhovující (zprav. jakostí, váhou ap.); náležitý 1, patřičný: chléb s-é váhy; sklenička s-é mělničiny (Šmil.); člověk, který starožitnosti za s-é peníze kupuje (Zey.) poctivé; hist. práv. s-á léta (v staročeském právu) plnoletost, zletilost; → přísl. spravedlivě: s. přísný; – s. trestat, odměňovat, klasifikovat; – s. oceňovat správně; s. rozdělovat; dáme mu, co mu s. dáti můžeme (Jir.); s. vykládat (Jir.) pravdivě; – poněk. zast. s. sloužit (Jir.) poctivě; s. plné cíchy (Čech); dát si s. zaplatit náležitě; → podst. spravedlivost v. t.