spraviti dok. (3. mn. -í) 1. (co) uvést (něco poškozeného) do předešlého stavu, provést opravu, správku něčeho; opravit 1: s. boty; s. střechu, most; dát si s. hodinky; hovor. v nemocnici mu spravili ruku; řidč. přen. s. pochroumanou čest (Mach.) očistit; hovor. s. si žaludek zahnat žaludeční nevolnost; všechno spraví čas (Valja) zhojí; s. lískovkou někoho (Jir.) potrestat bitím; žert. s. krajíce (Rais) spořádat, sníst 2. (co) provést změnu k lepšímu; napravit 2, zlepšit: s. si chuť, náladu; polévku spraví trochu koření; jaro, všecko spraví (Jir.); ten jim hlavy spraví (Jir.); s. si žáhu (Hál., Vrchl.) zchladit si 3. ob. (co, *koho; co čím; co s kým) urč. způsobem upravit, dát do pořádku; pořídit 2, vyřídit: no, nějak už to spravíme; spravila to stovka; pan Jan by mne pěkně spravil, kdyby se dozvěděl... (Kub.) spořádal; pláčem, křikem, zákazem se nic nespraví; vy si myslíte, že to spravíte starými kalhotami (Olb.) že mne odbudete; nic s ním nespravili po dobrém ani po zlém nedokázali; já si to s Márinkou už spravím (Rais) vyjednám 4. nář. (koho, co) poklidit 2, ošetřit 1 (domácí zvířectvo): s. dobytek (Baar); s. krávy (Něm.) 5. zast. a nář. (co) připravit 2, upravit k použití, do náležitého stavu ap.: s. koupeličku (Něm.); s. vinice (Herb.); nabídl Václavovi, že mu spraví zlaté doly v Jílovém (M. Krat.); — spraviti se dok. 1. zesílet, ztloustnout; poněk. zast. zotavit se: spravil se (o 5 kg); – musím se jít trochu s. (Ner.); bývalo mu časem nevolno, ale vždycky se spravil (Jir.) 2. poněk. zast., obl. (~; s kým) vyrovnat se, vypořádat se: můžete si to vzít na starost a pak se spravíme (Pech.); revírník se spravil se Švábenským (Těsn.) †3. (čím) podřídit se něčemu: tím se spravte bez odpornosti (Tomek) 4. nář. (kým) udělat se, učinit se: (holub) spravil se člověkem (Něm.) *5. (v čem) vyznat se: tyť jediný znáš, jak se v tom všem s. (Jeř.) ○ předp. po-, vy-; — ned. spravovati, s. se; — rozl. od zpraviti