sprosťák, -a m. (6. mn. -cích) (sprosťačka, -y ž.) 1. ob. expr. sprostý 1, hrubý 2, nevychovaný člověk; hrubec, nevychovanec: nadával mu s-ů; projevil se jako s.; nemluvte s takovou s-kou! †2. prostý 3, obyčejný 2, neučený člověk, prosťák: bohatec i s. (Tyl); jsme s-ci proti nim, my z mísy, oni z talířů (Rais); → zdrob. sprosťáček v. t.