spustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (co, *koho) dovolit n. způsobit, aby něco kleslo vlastní tíhou, často řízeným pohybem: s. ruce podél těla nechat klesnout; spuštěné vlasy rozpuštěné, povolené; s. závoj; s. z okna klíč na provaze; s. záclony; s. okno ve vlaku; s. závory zavřít; s. rakev do hrobu; s. kotvu; s. si kalhoty; rytíř se spuštěným hledím; s. vlajku na půl žerdi; s. padací most; oslovený pozdvihl hlavu, zase ji spustil (Ner.) svěsil; žena se spuštěnými rameny (Fuč.) skleslými; nasupila brvy, spustila víčka (Staš.) sklopila; ruce spuštěné v klín (Třeb.) složené v klíně; obrátili koně a spustili uzdu (Jir.) uvolnili; s. karty pod palcem (Jir.) nechat proběhnout; pojav kapra z bláta, do jezera ho spustil (Něm.); komorná spustila (Jeanettu) na nožky (Jir.) postavila; geom. s. kolmici z bodu na přímku (na rovinu) vést kolmici k přímce (rovině) bodem, kt. na ní neleží; horn. s. strop nechat klesnout nadloží do vydolovaných prostor 2. (co) uvést v činnost, do chodu (růz. zařízení): s. stroj, motor; s. gramofon; s. ventilátor; s. hodiny, které se zastavily; s. mlýn; (s vypuštěním předmětu:) namířil a spustil vystřelil; ♦ ob. když pánbůh dopustí, i motyka spustí (pořek.) stane se neočekávané 3. (co) způsobit n. umožnit odtok n. přitékání (tekutiny): s. vodu; zlehka je (struky) mačká, až kráva sama (mléko) spustí (Baar); rybník byl spuštěný (Jir.) vypuštěný 4. (co) nechat unášet vodou, větrem ap.: s. loď, člun na vodu 5. s. (čast. záp. nespustit) oči (z koho, čeho), s. z očí, z mysli, ze zřetele (koho, co) vzdálit, odvrátit 1: nemohl z ní spustit oči; nespustit oči z toho místa; nespustila ho z očí; nespustím to z mysli, ze zřetele 6. poněk. zast. (koho, co z čeho) umožnit někomu, něčemu opuštění něčeho, přestat držet; pustit 4: oba hafani byli už spuštěni z řetězu (Nor); s. koně (Prav.) 7. ob. (co; ~) začít, zahájit něj. činnost, začít něco intenzívně konat: muzika spustila tuš, polku; s. veselou písničku; tak spusťte už a povídejte!; s. palbu; s. pláč, s. náramný povyk, pokřik; expr. s. hrůzu na někoho; slyším tě, jak jsi na mne spustil (Maj.); tak co, předsedo, spustíme to, viď? (Drda) začneme (tančit); ♦ s. bandurskou začít hubovat, láteřit 8. zast. a nář. (co) slevit 1: konečně spuštěn loket po 11 groších českých (Wint.); ani haléř nespustím (Tomeč.); "Nespustíte?" "Ani troníku" (A. Mrš.); — spustiti se dok. 1. pohybem dolů, klesnutím, vlastní tíhou, z vlastní vůle, uvolněním držení ap. se dostat na nižší místo: s. se se stráně; dravec se náhle spustil mezi kuřata; pavouček se spustil po pavučině; s. se po provaze, padákem; s. se na kolena, na všechny čtyři sklesnout, padnout; přen. kniž. noc se na kraj spustila (Zey.) snesla se 2. (též *spustiti) začít téci; vůbec začít, vzniknout: spustila se mi z nosu krev; rýma se už spustila; spustil se prudký liják; zř. když spustí déšť (Ner.) začne pršet; – všude spustil se jako vodopád vášnivý tleskot (Jir.) 3. poněk. zast. (koho, čeho) vzdálit se (od koho, čeho), opustit 1 (koho, co): přestat o něco dbát; upustit (od čeho), vzdát se: nespustil se mne ani na chvilku; já se tě nespustím, musíš být má (Svět.); nespustit se kroků, šlépějí; – s. se myšlenky (Rais) opustit ji; s. se naděje (Lum., Tyl) ztratit ji; s. se boha, víry; s. se nepravostí (Nov.) zanechat; s. se svého cíle (Šim.) 4. řidč. (čeho) přestat se držet; pustit se 1: s. se ruky (Vrchl.); s. se stromu (Podl.); prsty se nespustily dětské lopatky (Drda); Julka se jí sukní nespustila (Rais) 5. ob. (~; s kým) začít se nesprávně chovat, dát se na špatnou cestu, životní dráhu; mravně se zkazit, zpustnout, klesnout: býval pořádný, ale na studiích se spustil; – dcera se mu spustila pozbyla cti (ve význ. 2); spustil se s děvečkou; se mnou se spustil jeden inženýr (Lang.) 6. řidč. zast. (do čeho; *več) začít vykonávat něj. činnost, začít něco intenzívně konat: s. se do sporu (Jir.); s. se do smíchu (Ner.); s. se v prudký zápas (Vrchl.) 7. řidč. (o dítěti) začít chodit: já ji (Ančičku) vidím jako dnes, když se ponejprv spustila (Pujm.) 8. zast. a nář. (na koho, co) spolehnout se 1: na lidi se nelze s. (Kosm.); — ned. spouštěti, s. se; — rozl. od zpustiti