srab, -u m. (6. j. -u) hovor. expr. tísnivé poměry, svízelná situace; brynda 3, srabařina 1, svrab: být ve srabu; dostat se do srabu; — srab, -a m. (1. mn. -i, -ové) hovor. expr. člověk budižkničemu, nešika, břídil, packal (často o špatném hráči, sportovci); zbabělec, bázlivec; srabař 2: (chlapec vykřikl) se sraby nehraju! (Pujm.); – neboj se, ty srabe!