srdnatý příd. 1. mající odvahu, srdce (ve význ. 3); odvážný 1, statečný 1, zmužilý, neohrožený: s-í obránci; jen nejsrdnatější se toho odvážili 2. řidč. svědčící o odvaze; odvážný 2, smělý 1: s. čin; nejsrdnatější jízdy (na saních) (Mrš.); s-é doznání (Čap.-Ch.) †3. opravdový 2, veliký: dát se v s. pláč (Wint.); s-á pýcha (A. Mrš.); → přísl. srdnatě: s. se stavět na odpor; s. se chovat; – zast. s. plakat (Wint.); → podst. srdnatost, -i ž.: sebrat všecku s.