srkati ned. (1. j. -ám) 1. (co) po malých doušcích, po troškách (něj. tekutinu) do sebe vtahovat, sát (zprav. přivřenými rty), a vydávat tím zvl. zvuk; expr. popíjet po malých doušcích vůbec: s. z šálku horký čaj usrkávat; s. lžicí polévku; s. vodu do nosu; přen. s. do sebe čerstvý vzduch (V. Mrš.) vdechovat; – expr. s. slámkou limonádu pít; s. pomalu likér 2. vydávat při pití (n. při jídle) zvl. zvuk vtahováním nápoje (n. řídkého pokrmu) po doušcích: hlasité srkání; s. při jídle je neslušné 3. řidč. poněk. zast. po troškách téci tenkým praménkem, slabým proudem; crkat 1, crčet 1: srkání padajícího deště (Klost.); již jí krev srkala (Něm.) ○ předp. v-, vy-, za-; → nás. srkávati ○ předp. po-, u-, vy-; — dok. srknouti