srub, -u m. (6. j. -u) 1. menší prosté stavení sroubené z klád, kmenů, trámů částečně osekaných: postavit si v lese s.; s. o dvou místnostech; horn. důlní výdřeva, jejíž jednotlivé dveřeje se stavějí bez mezer těsně k sobě 2. hist. vojenské roubené opevnění z klád, kmenů, trámů ap.: ze srubů houkaly tarasnice (Jir.) †3. srubovnice: chyše ze srubů (J. J. Kol.) †4. dřevěné oplocení, ohrada kolem něčeho; roubení: (v zahradě) měli studni se srubem (Kosm.); zastavil se u srubů studně (Herb.) 5. geol., zeměp. příkrý sráz (zprav. mořského břehu): abrazní sruby; → zdrob. k 1 sroubek, srubek, -bku (6. mn. -bcích), expr. sroubeček, srubeček, srubíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.