stádní, řidč. stádný (*stádový) příd. 1. vztahující se k stádu zvířat, pro stádo zvířat příznačný: s-ní živočichové žijící v stádech (např. antilopy); s-ná zvěř (Dyk); s-ové zvíře (Ner.); s-ní způsob života kopytnatců; s. pud k sdružování ve stádo; s-ný nepořádek (A. Mrš.) 2. kniž. (o člověku) rád se sdružující; pospolitý 3; hanl. (i o věci) projevující se nesamostatností, omezeností (ve význ. 2), prostředností (ve význ. 2): s. člověk; – hanl. lid s-ný nemiluje samotářů (Šal.); s-ový lid (Herb.); s-ní obecenstvo; s-ná hesla (Sova); s-ná hloupost (Vrba); s-ní (Pražák), s-ná (Šim.) morálka; → přísl. stádně řidč.: zvířata žijící s.; – hanl. s. se projevovat; → podst. stádnost (*stádovost), -i ž.: pud s-i; – hanl. literární s-nost (Štech); nacistická s-ovost (R. právo)