stíhati ned. k stihnouti 1. (co, koho) vystupovat proti něčemu, někomu mocí; pronásledovat 3; (koho, 4. p., pro co; co čím) zakročovat proti někomu, něčemu úředně: nemilosrdně s. zlořády; nikdo nesmí být stíhán pro své přesvědčení; – být soudně stíhán pro podvody, pro urážku na cti; neuposlechnutí bude stíháno; zákon stíhá přestupky pokutami; být stíhán zatykačem; trestní stíhání 2. (koho, co čím) (nepříjemně, nemile) postihovat: pohromy stíhají zemi; s. dílo nespravedlivou kritikou; s. kletbou, posměchem; osud ho stíhal mnoha ranami; stíhá ho nezdar; strany (ve válce) stíhaly se vespolek pálením a pleněním (Pal.); s. někoho žárlivostí, výčitkami pronásledovat 3. (koho, co; †koho, čeho) jít, jet za někým s úmyslem (zprav. nepřátelským) jej dostihnout, chytit; pronásledovat 1: jezdectvo stíhalo zbytky poražených; s. lupiče, piráty; s. lovnou zvěř honit; jali se stíhat uprchlých (Pal.); přen. poseděl bys tu, kdyby tě nestíhal čas (Káňa) kdybys nepospíchal 4. (co, *koho) rychle za něčím (někým) stejným následovat, rychle vystřídávat (něco, někoho stejného): vlna vlnu stíhá; jedna událost stíhá druhou; jeden posel druhého stíhá (Klicp.) 5. řidč. (koho, co; †čeho Čel.) pozorně sledovat (zrakem), bedlivě pozorovat: s. někoho kritickými pohledy; obdivné pohledy stíhaly řečníka; s. okem obláčky dýmu (Čech); nenávistnýma očima stíhal každý jeho pohyb; s. něčí kroky slídivě ho sledovat 6. zeměd. stíhání vada v chodu koně, při kt. naráží zadním kopytem na přední; — stíhati se (*stihovati se Šlej.) ned. poněk. zast. (~; s čím) (o něčem stejném) rychle za sebou následovat, rychle se střídat: slavnosti rozličné stíhaly se (Tomek); blesk se s bleskem stíhá (Krásn.) ○ předp. do-, po-, při-, vy-, za-; → nás. stíhávati (o) bez předp.