stínítko, -a (mn. 2. -tek, 6. -ách), stínidlo (*stinidlo), -a (2. mn. -del) s. 1. zařízení chránící před přímým dopadem paprsků z něj. světelného zdroje n. srážející je urč. směrem: zelené s. stolní lampy klobouk; skleněné, papírové s.; držel (nad dítětem) široký list lopuchu co s-dlo (Něm.); film. kovová deska u kamery n. reflektoru sloužící k zastiňování objektivu; fot. rám s napjatou tkaninou změkčující světlo reflektoru; sděl. tech. s. obrazovky její čelní plocha, na níž se vytváří obraz: fluorescenční s. obrazovky †2. štítek (čepice); slunečník: čepice se s-dlem (Tyl, Jir.); čapky opatřené vzadu bílým s-tkem (Štol.); – hedvábné s-dlo (Tyl); rukavičky a s-tko (Prav.)