stíti, setnouti dok. (1. j. setnu, rozk. setni, min. sťal, trp. sťat, podst. stětí, setnutí, přech. min. sťav) 1. (co) seknutím (mečem, sekyrou) oddělit od těla, srazit 1: kat mu sťal hlavu; ve zlaté skříni ležela sťatá ruka (Zey.) uťatá 2. (koho, 4. p.) useknutím hlavy zbavit života (zprav. popravit): byl odsouzen k stětí mečem, čeští pánové byli sťati na Staroměstském náměstí; padl, jako by ho sťali; zř. expr. několikrát po sobě sťal kohouta (Svět.) 3. (co) useknout, odseknout, srazit (hořejší část něčeho vůbec); nář. podtít: hnízdo sťaté kosou (John); – nář. s. keř (Glaz.); stít se dok. vulg. opít se (Drda); ned. stínati