stěží, řidč. poněk. zast. stíží (†stěžkem Šaf., Wint. aj.) přísl. kniž. 1. s obtížemi; těžko, ztěžka, sotva 1: s. vyvázl; s. dokončil zápas; s. rozeznávat (ve tmě) předměty; dítě, které s. vychoval; byl tak unaven, že se stíží vlekl (Zey.); stíží jsem chlapce od sebe odtrhla (B. Říha); s. potlačoval úsměv; ty lesky zrak snese stíží (Čech) 2. s malou pravděpodobností; sotva 4: s. se ho dočkáme; to se mu s. podaří