stěžovati si (†stěžovati sobě, †stěžovati) ned. 1. (~; komu; na koho, co, zast. a kniž. do koho, čeho; †nad čím, †co; že...) svěřovat se se svými obtížemi, starostmi, žalem, nespokojeností ap.; naříkat 2, stýskat si, žalovat: nikdy si (mi) nestěžuje; stěžoval si trpce na děti; s. si na bolesti; stále si stěžuje na nedostatek peněz; stěžoval si lékaři, že neslyší; s. si do bídy (Vanč.); stěžuje si do nepřízně svého osudu (Vodák); s. sobě do krále (Pal.); vy sobě nad tím stěžujete (Koll.); jedenkrát si svou bolest koníkovi stěžoval (Něm.); kolikeré nedostatky (v kompaktátech) stěžovali sobě Čechové (Pal.); slyšel jsem ho s. na to (Klicp.); tkalci stěžovali na chudé výdělky (Jir.) 2. (na koho, co; řidč. proti komu, čemu; zast. a kniž. do koho, čeho) podávat, vznášet stížnost, žalobu (proti někomu): jít si na někoho s.; budeme si s. žalovat; stavové si stěžovali u královského dvora; stěžovala si do něho u vrchnosti; poslové před Vladislavem si stěžovali proti králi (Goll); práv. s. si do rozhodnutí (proti rozhodnutí) soudu použít opravného prostředku, aby něj. rozhodnutí bylo zrušeno n. změněno †3. nestěžovat si (s inf.) nepovažovat za obtíž, neobtěžovat se: biskupa žádali, aby přijíti si nestěžoval (Pal.) ○ předp. na- se (vyna- se), na- si, po- si, vy- si, za- si; → nás. stěžovávati si (o) bez předp.; — rozl. od ztěžovati