stěhovati ned. (bud. budu stěhovat, postěhuji) 1. (co) přemísťovat, dopravovat jinam (zprav. bytové zařízení): s. nábytek do nového bytu; stěhovali knihy do přízemí; expr. s. své věci z jedné skříně do druhé 2. (koho, 4. p.) dopravovat i s jeho věcmi do jiného bytu, bydliště: stěhoval rodinu na venkov; se slávou stěhovali nevěstu do Brumovic (Herb.); — stěhovati se ned. 1. měnit svůj byt, bydliště, místo pobytu, výskytu: s. se do nového bytu; s. se z jedné čtvrti do druhé, z Prahy na venkov; stěhovali se za prací do ciziny emigrovali, imigrovali; kočovníci se stěhují z místa na místo; na podzim se někteří naši ptáci stěhují do teplých krajin; někteří živočichové se při nedostatku potravy hromadně stěhují; expr. s. se k jinému stolu jít si sednout; jak se odtud (Němci z university) stěhovali (Jir.) klidili se; stěhuj se od krámu (V. K. Jeř.); přen. brambory a zelí stěhovaly se z polí do sklepů (Baar); šperky se stěhovaly často do zastavárny byly dávány; geol. stěhování pevnin, přesypů; náb. stěhování duší (zejm. v starořecké a indické filosofii) víra, že duše po smrti člověka přechází do jiného člověka, do zvířete n. do květiny, metempsychóza 2. měnit sídliště, prostupovat, šířit se rozmanitými kraji a zeměmi; migrovat: slovanské kmeny se stěhovaly na sever; stěhování živočichů, rostlin; stěhování pohádkových motivů; dějep. stěhování národů (ve 4. – 7. stol. n. l.) ○ předp. na-, na- se, od-, od- se, pře-, pře- se, při-, při- se, roz(e)- se, v(e)-, v(e)- se, vy-, vy- se; → nás. stěhovávati, stěhovávati se ○ předp. od-, od- se, pře-, pře- se, v-, v- se, vy-, vy- se