stěhovavý příd. 1. k stěhovati se; měnící (často) bydliště, místo pobytu, stanoviště, sídliště, výskytiště ap.: s-é kmeny; s-í zemědělští dělníci sezónně se stěhující za prací; s-í ptáci; s. způsob života; s-á povaha; s. pud nutící k stěhování; s-é motivy pohádek šířící se do rozmanitých krajin, zemí; přen. s-á kulka v koleně (E. F. Bur.); s-á bolest (v těle); geol. s-é duny; zool. s-í ptáci pravidelně odlétající na zimu do teplejších krajin (např. vlaštovky); s-é ryby měnící v době tření místo pobytu (např. losos); s-é mšice v urč. stadiu vývoje měnící živnou rostlinu; saranče s-á; holub s. *2. přenosný: s. oltář (Jir.); → podst. stěhovavost, -i ž.