stříci ned. (j. 1. střehu, 2. střežeš, 3. mn. střehou, rozk. střez, min. střehl, trp. střežen, přech. přít. střeha) 1. kniž. (koho, co, *čeho) hlídat I 1, střežit 1: (finanční strážníci) hranice střehli (Jir.); s. dům (Něm.); s. vchodu (Nový) 2. kniž. (koho, co, *koho Něm., *čeho Šmil., před kým, čím) opatrovat 2, chránit 1, ochraňovat, střežit 2; hlídat I 3, bdít (nad čím, kým), dbát 2 (o co, koho), hledět si 6 (čeho, koho): střehla nás jako kvočna kuřata (Rais); matka před ním střehla dceru; – s. své tajemství †3. (po kom, čem) slídit, stopovat I 1, hlídat I 2: zlí lidé po ní střehli (Svět.); po slámě s. (Svět.) pátrat; — stříci se ned. kniž. 1. (koho, čeho; s inf.) varovat se, chránit se 1, střežit se 1, vystříhat se, vyhýbat se (komu, čemu): střez se děvčat, hádek; veřejnosti se střehla (Čap.-Ch.); střezte se ho udeřit (Staš.) 2. řidč. (s inf.; ~; před kým) dávat na sebe pozor, být ostražitý: střehl se, aby to dal najevo (Čap.-Ch.); střezte se! (Hol.); před matkou se střehl (Jir.) ○ předp. do-, do- se, o-, po-, vy-