střídmý (†středmý Pal., Wint. aj.) příd. 1. (v čem) zachovávající umírněnost, ukázněnost v něj. činnosti (zprav. v jídle a pití); vedený touto zásadou: s. člověk; být s. v jídle, pití, požitcích mírný; – s-á výživa, životospráva; vést nestřídmý život 2. řidč. nevelký množstvím, rozměry, počtem: s-é hlty čaje (Maj.) malé; pán středmé velikosti (Šmil.); s. plat (Pal., Šaf., zast.) nízký, skrovný; s-é požadavky 3. řidč. kniž. nenápadný, prostý 3, skromný 2, jednoduchý 3, obyčejný 2, všední: řidič v s-é uniformě (Pujm.); dáma prostého a s-ého zjevu (Glaz.); mluvit se s-ou laskavostí (Vach.); s-á gesta (L. Steh.) ukázněná; slova s-á a šedá (Šal.); → přísl. střídmě (†středmě Pal.): s. jíst, pít, žít; s. něčeho užívat; – řidč. lampička s. osvětlovala chodbu (R. Svob.) skrovně; – řidč. kniž. být velmi s. oblečen nenápadně; → podst. k 1 střídmost (†středmost Čel.), -i ž.: nabádat k s-i; zachovávat s. v jídle; – řidč. kniž. s. podání (kroniky) (Sez.)